rajce.net - místo pro vaše fotografie

Celodenní přesun do druhého základového tábora u městečka Azrou pod horami.Z rozpálené pouště kde jsme naměřili 64 stupňů jsme přijeli do hor kde bylo už pod nulou a padal sníh.
Zvolili jsme nenápadný obezděný kemp ze kterého jsme vyráželi na jednodenky do cedrových velikánů.Celá oblast je NATIONAL PARC D´IFRANE po kterém se lze volně pohybovat i na čtyřkolkách mimo asfaltky.Potkali jsme hlídku a jediné co je zajímalo ze které jsme země a co máme za čtyřkolky.Navštívili jsme oblast která je hodně vyhledávaná turisty.Nejstarší a největší už nežijící cedr u kterého nechyběli stánky se suvenýry.Kolem pobíhali žebrající Makakové.Velice jim chutnali mysli tyčinky.Navštívili jsme hřebenová jezera které už byli mimo dostupná místa turistům.Přes hluboká údolí jsme se dostávali stále víš a víš až jsme vyšplhali do výšky něco málo přes 2000 m.n.m.kde ještě ležel pozůstatek sněhové přeháňky kterou jsme chytli při přesunu.Při překonání vrcholu na nás čekalo překvapení.Cedr s číslem 1.Vzácné kousky mají očíslované.Pod hřebenem jsme se proplétali údolím.Už i tady zasahuje civilizace.Buldozery se zakrajují do terénu a zpřístupňují horské vesničky.Pomalu se vytrácí kouzlo divočiny.Za doprovodu místních dětí odjíždíme druhou přístupovou cestou z vesničky která nám už byla sympatičtější.Pomalu se převalujeme přes balvany a pokračujeme dále do údolí.Druhý den jsme zvolili planiny a propadlé rokle do kterých nebyl přístup bez pomocí lana.Na jedné planině byl zalesněný kopeček.Když jsme ho objeli tak jsme byli překvapený.Na severní straně byla lyžařská sjezdovka i s vlekem poháněným naftovým motorem.V tomhle areálu měli moderní rolbu a nechyběli ani 3 sněžné skútry.Vlekař nám ochotně udělal čaj a vyprávěl kolik tam má přes zimu sněhu.Prý až 3 metry.Tu chatrč má pod sněhem a jen díky rolbě se do ní dostane.Když jsme po něm chtěli vědět kolik mu máme zaplatit za výborný mátový čaj tak pokrčil rameny a nechtěl nic.Za ochotu jsme mu dali dvojnásobek co stojí jinde.Po návratu do kempu jsme naložili mašiny a ráno vyrazili k trajektu.Celkem jsme najeli 2100km na čtyřkolkách a 4 000 km autem.Na trajektu jsme strávili přes 100 hodin.

Základní tábor jsem zvolil v blízkosti městečka Erfoud v obezděném francouzském kempu Tifina kde budou v bezpečí auta po dobu naší nepřítomnosti.V Erfoudu jsou 3 čerpací stanice a 2 banky s bankomaty.Kemp byl strategicky uprostřed výprav tak že jsme auta na přesuny nepotřebovali.Do písečných dun Erg Chebbi bylo vzduchem 40km,do Atlasu 100km a k Sahaře 150km.Vše z 90% terénem.V okolí kempu se hned nechalo jezdit a i jsme zkoušeli lyžovat což nám na krátkých lyžičkách moc nešlo zato čtyřkolkoví vlek fungoval skvěle .Navštívili jsme i muzeum zkamenělin a několik prodejen se suvenýry a koberci.

Třídenka do Sahary.
V plánu jsme měli čtyřdenku.Dojet k Sahaře 350km cestou necestou a dalších 300km Saharou.Celkem za 4 dny 1 000km.
První den šlo vše jak po drátkách.Sluníčko nám svítilo na cestu která nám rychle utíkala.Jeli jsme cestou necestou která občas zmizela.Drželi jsme se dálkových bodů v GPS který nám udávali směr kudy projet mezi pahorky.Terén byl víceméně kamenitý.Když se začalo stmívat tak jsme hledali kde přespat.Narazili jsme na divoký palmoví háj.Ideální na ukrytí před domorodci.Druhý den jsme pokračovali dál dolu k Sahaře.V dáli jsme viděli opar ke kterému jsme se blížili.Přes pahorky jsme dojeli k poslední benzínce před Saharou.Dotankovali jsme co bylo prázdné a povozili děti.Domorodci se nás ptali kam jedeme.Tak jsem ukázal na mapě trasu a oni začali lámat rukama a ukazovat na druhou stranu.No co.Asi nám neporozuměli.Tak jsme vyrazili a po 20km stála před námi úžasná velká Sahara.Konečně tě z části pokořím jsem si říkal.Loni nám to nevyšlo a tak jsem se na to letos těšil.Tak jsme do ní vyrazili.Jeli jsme přes krásné vlnky jako na moři.Začal zesilovat větřík který šel proti nám.Písek lítal vzduchem tak že už jsme ho měli i v helmě.Teď jsem si teprve uvědomil co nám domorodci sdělovali.Ten opar co jsme viděli z dálky byla blížící se písečná bouře.Viditelnost se rychle zhoršovala.Dali jsme hlavy dohromady a rozhodli se vrátit nejkratší cestou zpátky.Viditelnost se snížila na 10 m.Oranžová tma nás zahalila.Dohodli jsme se že pojedeme za sebou na dohled jinak se už nenajdeme.Cestou ven jsme potkali uhynulí velbloudy.Místama jim koukali už kosti z pod kůže.Musíme rychle ven.Jediný přítel který nám pomohl se dostat ven byli naše GPS.Po zhruba 2 hodinkách jsme se dostali na asfaltku která vedla zpátky do hor.I přes tu silnici tekl písek jako voda.Kolega předemnou mizel v oblacích písku.Nic tak úžasného jsem ještě nezažil.Až za třetím hřebenem konečně bylo snesitelně.Už se smrákalo a tak jsme pokukovali kde přespíme.Po pár kilometrech jsme narazili na prázdný kemp.Hurá.Tam bude i voda na umytí.Majitelé nás ochotně provedli po kempu a ubytovali.Druhý den jsme zkontrolovali stroje jestli jim písek neublížil.Olej čistý a písek se přes filtr nedostal.Opravil sem defekty a jelo se dál.Měli jsme hodně času tak jsme si koupili melouna a že si ho dáme na nějakým vrcholu na který se vyškrábeme.Do základního tábora jsme dojeli za soumraku s písečnou bouří která nás dohnala.

Erg Chebbi.Nejvyšší duny Maroka.Prý až 200 vysoké.I tudy se jel Dakar točil film Mumie a mnoho dalších.Domluvený oběd u domorodců i z kulturní vložkou a zpátky do kempu přes Erg Chebbi.

Třetí den.
Úchvatné svítání nad jezerem naznačovalo že dnes nás bude čekat spoustu nádherných scenérií při překonávání hřebene středního Atlasu.Věděl jsem co nás nádherného čeká protože už loni jsem tu byl a tahle hřebenovka mě tak uchvátila že i letos jsem jí musel zařadit do programu výpravy.Pohled z jednoho nejvyššího hřebene přes všechny ostatní za to stálo.Hluboké kaňony zařízlé do masivních skal se jen tak nezapomínají.Pohybovali jsme se v necelých 3 000 m.n.m. Sjezd z hřebene dolu do kaňonu byl úžasný.Už v polovině jsem cítil tlaky v uších.Klesání bylo sice dlouhé ale za to rychlé.Obdivoval jsem cyklisty kteří vyšlapali nahoru,zato při klesání se jim kouřilo od brzd.Zlatá motorová brzda.Hlubokými kaňony v řečištích přes několik hřebenů jsme dále postupovali směrem do základního tábora.Po cestě jsme se občerstvovali u domorodců,kteří ochotně nám nabídli čaj či kávu a v jednom případě i studenou Coca Colou.Té jsem neodolal. A byla chlazená.Asi je měl hluboko ve skále a přitom byla levnější než kdekoli jinde na našich horách.Dal jsme hned 2 najednou. Počkali jsme na sebe i na naše braťa a naplánovali si cestu do kempu.Ten kdo pospíchal už do kempu tak ho čekala cesta 250km po asfaltu která byla rychlejší ale zato vedla jedním nejhlubším a nejužším kaňonem Atlasu nazývaným Todra.
Já s Vénou jsme jí znali z loňska tak jsme se vydaly kratší zato horší cestou 150km. na druhou stranu od Todry.Také skalní útvary za to stáli ale turisti se sem nedostanou protože asfalt končil tam kde jsme se rozdělili.Cesta vedla v řečištích a prašnými cestami.Do kempu jsme dorazili o půlnoci.

Druhý den na třídence do středního Atlasu.Cestou necestou podle vytyčených bodů v GPS.Cestu jsme si razili samy.Ze satelitních snímků by to mělo jít projet.A šlo.Marodčané nám ochotně pomáhali se dostat přes hluboké srázy a jejich políčka které pracně obhospodařují.Lemují každé řečiště ve kterém teče ještě trochu vody v období sucha.Pokud odmítnete jejich pomoc tak je tím urážíte.To se nám stalo loni když nás vedl přes jeho políčko což se nám zdálo nepřijatelné.Otočili jsme se že to zkusíme jinde.Bohužel jsme jeho dobrotu urazili.
Pokračovali jsme dál malými vyschlými potůčky až z nich byli jen strouhy které se těžko překonávali.Čím výše jsme stoupali tím menší byli ale zato jejich množství přibývalo.Za vrcholem to zase bylo opačně. Nocování v berberském stanu u jezera Imilchil ve 2400 m.n.m.Přijeli jsme tam už za tmy.Domácí nám zatopila plynovými teplomety a uvařila jejich domácí čaj.Nezkoumali jsme jak moc jsou zablešené matrace které tam měli už několik desítek let protože to nám nepřipadalo důležité.V takové drsné přírodě máte hned jiné hodnoty.Noční střídavé hlídky u čtyřkolek.Přece jenom děti odnesou co není přišroubované. Ráno jsme měli omrzlé čtyřkolky.

První den do středního Atlasu.Noční příjezd do kempu v centrálním bodě Erfoud odkud jsme vyráželi na výpravy.Ráno jsme vybalili a připravovali se na třídenku do hor.Okolo oběda jsme vyrazili.Po cestě jsme natankovali benzín do kolek a kanystrů a už nám nic v cestě nebránilo.Jelo se malými písečnými dunkami a vyschlými koryty řek kde bylo hladké písečné dno.Stany jsme rozbalili až za soumraku aby nás děti neotravovali a také v řečišti kde jsme byli dokonale ukrytí.