Název

Maroko 2011

Popis

Maroko 2011

Byl jsem požádám Monster teamem z Chomutova,jestli bych jim dělal průvodce Marokem.Už loni se jim tam líbilo tak chtěly jet znovu ale měli požadavek několikrát se vrátit do obrovských dun Erg.Chebi,hřebenovku ve středním Atlasu nesmím vynechat.Chtěli nocovat v kempech a hotelích a to vše ve sportovním tempu.Co to pro mě znamenalo?
Především poprvé vyměnit stroj.TGB Blade 550 který mě vždycky bez problému dovezl do cíle a to i přes písečnou bouři která nás s Vencou chytla v Sahaře za rychlejší Arctic Cat 700 TRV EFI.Už loni se tento stroj zúčastnil expedice a jel na něm jeden ze Slovenského teamu Maťko.
Termín expedice byl začátek května.Objednal se trajekt a letenky ale časově nám to nesedělo.Trajekty už pluly jen jednou týdně z Italského Janova, proto jsme museli vyrazit o 4 dny dříve, než jsme původně plánovali.Zdenda a já.2 auta s přívěsy a spoustu sedaček volných.Proto jsme vzali sebou ještě 2 cyklisty Petra s Vlaďkou kteří si také naplánovali svojí trasu Marokem.
Cesta utkala rychle.Trajekt nebyl vytížen proto ty změny.Pluli jsme 48 hodin.V Maroku nás čekalo překvapení.Úplně nové přístaviště dokonce k němu vedla dálnice po které jsme ujeli zhruba 400 km.Kam se na ní hrabe naše D1.Dalších 400km přes střední Atlas až do Erfoudu kde máme základní tábor v kempu Tifina,který se nám už 2x osvědčil.
Ráno jsme složili čtyřkolky.2 dny volna do příletu ostatních členů expedice.Sundal jsem z Arťouše užitkovou korbu a nasadil pohodlnou sedačku s madly pro spolujezdce.Vyrazili jsme na výlet.Provezli jsme cyklisty aby poznali krásy Marocké přírody z jiného sedla kam v životě na kole nepojedou a ani pěšky nepůjdou.Písečné duny,ohromné planiny,široká koryta řek kde jsme se nejednou zahrabali. To je výhoda našich čtyřkolových miláčků.Kam chceme nás vyvezou.Jak cyklisti prohlásili sami s tímhle se hravě překonávají vzdálenosti a terén.
Po dvou dnech jsem vyrazil na letiště do Fézu.Po cestě jsem vyložil cyklisty v cedrových lesech a pokračoval na letiště.Letadlo přistálo a team je kompletní.Marce,Marek,Vráť,Pavel a Pepa.Po cestě je informuji co jsme tu ty 2 dny dělali když oni ještě pracovali.Pozdě večer jsme dorazili do kempu kde netrpělivě čekal Zdenda s večeří.
Ráno jsme vyrazili na lehkou projížďku po okolí aby se ostatní rozjezdili.Navštívili jsme rozpadlí ksúr .Projížděli se v jeho těsných uličkách.Rozšířené mašiny měli problém se vytočit v pravoúhlých úzkých uličkách.Tam kde jsem se s prodlouženým Arťoušem TRV protáhl měli malinké zdržení v podobě popojíždění dopředu a dozadu.Nakonec jsme všichni prokličkovali a pokračovali dál ke třem uměleckým stavbám.Schody do nebe,město Orion a šnek ve kterém je hotel hluboko pod zemí.Po cestě zpátky do kempu jsme zastavili v restauraci a neodolali místním pokrmům.
Druhý den byli v plánu Erg Chebbi.Nejvyšší duny Sahary které jsou podle místních až 200m vysoké.Ježdění a šplhání po nich je zážitek.Po cestě dotankovat mašiny kanistry a už se k nim blížíme.Od Tifiny je máme 50 km přes planiny kde už tak trochu závodíme.Určíme si v dálce bod a jedeme si každý svou cestou.Jeden jede přímo,další obloukem okolo menších písečných dun,někdo přes ně a já to vzal vyschlým korytem.Tak trochu jsem čerpal ze zkušeností a doufal že vede tím směrem.Koryta jsou hladká ale za to klikatá.Nechá se v nich jet naplno ale bohužel není vidět určený bod.Po pár kilometrech jsem musel z něj ven kvůli orientaci.Super.Už jen kousek a mám náskok před ostatními.Jen travnatý porost a šup nahoru na dunu.Brodím se velkými skoro metr vysokými drny.Musím pomalu.Jsou zrádné.Najednou vidím po planině rychle se přibližovat oblak prachu.Snažím se kličkovat co to jde ale když se z drnů dostanu Pavel je přede mnou.Budu se muset spokojit s druhým místem ale udělal velkou chybu.Chtěl na tu velkou dunu vyšplhat přímo.Zahrabal se.Musí dolu a jinudy a toho využívám.Hezky z dálky postupně na ní šplhám až na její vrchol.Skvělí pocit v té přesile Polárek.Pozoruji je všechny jak jednotlivě přijíždějí.Jsou jak splašené myšky.Tenhle ostrý úsek byl tak na vzdálenost 20km.Stačí chybička a ostatní kolem vás s úsměvem profičí.Po dvou minutkách jsme všichni.V dálce už jsou vidět vrcholky dun.Určujeme další cíl.Mobilní vysílač.Mírně zvlněné planiny v šutrech.Dobré tak na proražení pneumatiky.I tohle zvládáme.Každý si vezeme jednu dvacku benzínu jen Zdenda je v nevýhodě.Vezl dvě takže do zatáček se nakláněl a při výjezdech se mu to stavělo na zadních.Proto jsme určili další bod pod osamoceným stromem kde odlehčíme mašiny rovnoměrně do dun.A už jsme u Erg Chebbi.Písečné moře.Šířka 15km a délka 25km.Začínáme postupně zdolávat písečné duny.Jako kachničky za sebou s rozestupy.Je třeba se rozjezdit a získat jistotu.Každý si hlídáme toho za sebou.Snadno se dá zabloudit když nejedete po stopách a pak nezbývá než vyjet hodně vysoko a hledat směr.Kolem poledne už duny splývají.První havárka.Pepa z Grizzlynkou skočil přes vrchol a ve vzduchu se otočil.Dopadl kolama vzhůru.Nic se mu naštěstí nestalo.Je čas jet na oběd a schovat se před vedrem.V Khamile máme domluvený oběd.Míša Češka která tam jezdí na 2 měsíce za přítelem nám připravila praví Berberský oběd.Příjemné domácí prostředí.Podává se Berberská wisky.To je mátoví čaj.Už se to nosí na stůl. Jako předkrm zeleninoví salát.První chod. Khalia (rozsekane kuře na kousky dělané v tajine na cibuli a rajčatech a pak do toho prsknutá vajíčka) jako druhý chod hovězí na švestkách a na závěr ovocný talíř(nakrájený meloun s pomeranči).Po dobrém obědě máme ukázku jak se připravuje místní čaj.Celý rituál sledujeme od stolu.Doznívají poslední tóny bubínku a odjíždíme směr duny.Máme před sebou tu nejvyšší.Loni v její nejdelší stěně jsme skončili sotva v jedné třetině.Marcel už se těšil jak jí zdolá.Čtyřkolku si nechal čipnout.Bohužel ani to mu nepomohlo.Předloni jsme sledovali jak krosky stěnu hravě zdolali.Se čtyřkolkou nemáme šanci.Jdeme na ní po návětrné straně kde není tak kolmá.Postupně se šplháme nahoru až jí zdoláme.Ukládáme bod do GPS.Ještě se sem chceme vrátit na ranní svítání a po tmě je špatná orientace v dunách.Začíná je smrákat.Dostáváme se k cestě a pelášíme do kempu.V tom nám začala hořet Pepovo kolka.Při té otočce v dunách si poškodil brzdoví systém a celou dobu mu přibrzďovali zadní brzdy až mu chytli plastové kryty kotoučů.
Třídečka do Atlasu.
První etapa 250km. vedla planinami mezi pahorky až do soutěsky Todra.Cesta nám ubíhala rychle.Nasadilo se zase sportovnější tempo ale né tak jako když se jelo do dun.Mašiny byli nabalené.Každý vezl v kanistrech 40L benzínu,pitnou vodu,teplejší oblečení do hor a jídlo. Já jsem vyměnil pohodlnou sedačku pro spolujezdce za velkou korbu z příslušenství kam jsem dal vše potřebné.Počasí nám přálo.V dálce nad horami byly mraky ale to bylo daleko.Před soumrakem jsme dorazili do Todry.Je to nádherná vysoká soutěska.Ubytovali jsme se v hotelu uvnitř soutěsky.Skvěle vařili i dokonce sehnali pivko k večeři.I snídaně byla velká po které jsme znova nasedli a pokračovali do hor.Jak jsme tak šplhali tak se počasí začalo kazit.Přišel první déšť.Nandali jsme nepromok,zapnuli vyhřívání sedaček,řidítek a pokračovali dál.Překonali jsme hřeben a jako když utne.Sluníčko bez deště.Dali jsme pauzu na občerstvení.Po hodině jsme se dostali pod hřebenovku.Tam jsme se domluvili že na ostatní počkáme nahoře.Pavel,Marcel a já jsme vyrazili nahoru.Tam jsem malinko ztrácel v zatáčkách.Jejich rozšířené mašiny měli navrch.Zhruba po 15 km jsme byli nahoře.Místama jsme dosahovali až 80km/h což na úzkou klikatou stezku bylo až moc.Tam vyletět ze zatáčky znamenalo jít domu pěšky když bych to přežil.Adrenalin byl silnější.Po 10 minutách dorazil zbytek.Přehoupli jsme se přes hřeben a začali klesat.Podle toho jak byla stržená cesta tam muselo hodně pršet.Najednou stopka.Roztrhli jsme se.Co se děje?Vracíme se a Zdendovi stávkuje kolka.Spálená pojistka od střikování.Někde se to kratovalo.Aby toho nebylo málo přišli mraky.V dálce byla slyšet bouřka a rychle se blížila.Marcel zaklekl a zkoušel se modlit.Nepomohlo.Dostihla nás.Vráťovo zlaté ručičky opravili kolku. Hurá do nepromoku. Plasty jsme nestačili už nandat a ve slejváku rychle pryč z nejvyššího hřebene okolí.Připadali jsme si jako na diskotéce pod stroboskopy. Přiznám se už jsem měl i strach.V dálce byla vesnice.Nedalo se jet moc rychle protože cesta byla už stržená od předešlého deště.Dorazili jsme do ní.Domorodec nás ochotně dovedl do penzionu.Viděl přijet kšeft.Rozhodli jsme se že třídenku zkrátíme.V bouřce v horách jsme se necítili bezpečně.Převlíkli se do suchého a po hodince bylo prozatím po dešti.Zklamali jsme domorodce.Rozhodli jsme se jedeme do základního tábora.Po cestě jsme potkávali doutnající skály kam udeřil blesk před hodinou.Dokonce udeřil i hluboko do údolí.Měli jsem štěstí.Zamířili jsme zase k Todře a nejkratší cestou do kempu.Potkali jsme i naše cyklisty.Dali s nimi kávu na benzínce kde nás dojeli.Naložili kola a pomohli jim s přesunem.Ušetřili jsme jin 2 dny které potom věnovali jednou na kole v Erg Cheby a jednou jsme je vyvezli na ranní svítání.
Jaké byli nejsilnější zážitky?Loni to byla písečná bouře v Sahaře.Letos bouřka v Atlasu a kroupy v poušti.Najeto necelých 2 000 km v sedle čtyřkolky.
Co příště?Projet po ose Marokem přes západní Saharu až do Mauretánie s UTVčkama 4 000km.

Nastavení