reklama
1 video, 16.2.2011, 218 zobrazení, přidat komentář
Celodenní přesun do druhého základového tábora u městečka Azrou pod horami.Z rozpálené pouště kde jsme naměřili 64 stupňů jsme přijeli do hor kde bylo už pod nulou a padal sníh.
Zvolili jsme nenápadný obezděný kemp ze kterého jsme vyráželi na jednodenky do cedrových velikánů.Celá oblast je NATIONAL PARC D´IFRANE po kterém se lze volně pohybovat i na čtyřkolkách mimo asfaltky.Potkali jsme hlídku a jediné co je zajímalo ze které jsme země a co máme za čtyřkolky.Navštívili jsme oblast která je hodně vyhledávaná turisty.Nejstarší a největší už nežijící cedr u kterého nechyběli stánky se suvenýry.Kolem pobíhali žebrající Makakové.Velice jim chutnali mysli tyčinky.Navštívili jsme hřebenová jezera které už byli mimo dostupná místa turistům.Přes hluboká údolí jsme se dostávali stále víš a víš až jsme vyšplhali do výšky něco málo přes 2000 m.n.m.kde ještě ležel pozůstatek sněhové přeháňky kterou jsme chytli při přesunu.Při překonání vrcholu na nás čekalo překvapení.Cedr s číslem 1.Vzácné kousky mají očíslované.Pod hřebenem jsme se proplétali údolím.Už i tady zasahuje civilizace.Buldozery se zakrajují do terénu a zpřístupňují horské vesničky.Pomalu se vytrácí kouzlo divočiny.Za doprovodu místních dětí odjíždíme druhou přístupovou cestou z vesničky která nám už byla sympatičtější.Pomalu se převalujeme přes balvany a pokračujeme dále do údolí.Druhý den jsme zvolili planiny a propadlé rokle do kterých nebyl přístup bez pomocí lana.Na jedné planině byl zalesněný kopeček.Když jsme ho objeli tak jsme byli překvapený.Na severní straně byla lyžařská sjezdovka i s vlekem poháněným naftovým motorem.V tomhle areálu měli moderní rolbu a nechyběli ani 3 sněžné skútry.Vlekař nám ochotně udělal čaj a vyprávěl kolik tam má přes zimu sněhu.Prý až 3 metry.Tu chatrč má pod sněhem a jen díky rolbě se do ní dostane.Když jsme po něm chtěli vědět kolik mu máme zaplatit za výborný mátový čaj tak pokrčil rameny a nechtěl nic.Za ochotu jsme mu dali dvojnásobek co stojí jinde.Po návratu do kempu jsme naložili mašiny a ráno vyrazili k trajektu.Celkem jsme najeli 2100km na čtyřkolkách a 4 000 km autem.Na trajektu jsme strávili přes 100 hodin.
1 video, 15.2.2011, 197 zobrazení, přidat komentář
Základní tábor jsem zvolil v blízkosti městečka Erfoud v obezděném francouzském kempu Tifina kde budou v bezpečí auta po dobu naší nepřítomnosti.V Erfoudu jsou 3 čerpací stanice a 2 banky s bankomaty.Kemp byl strategicky uprostřed výprav tak že jsme auta na přesuny nepotřebovali.Do písečných dun Erg Chebbi bylo vzduchem 40km,do Atlasu 100km a k Sahaře 150km.Vše z 90% terénem.V okolí kempu se hned nechalo jezdit a i jsme zkoušeli lyžovat což nám na krátkých lyžičkách moc nešlo zato čtyřkolkoví vlek fungoval skvěle .Navštívili jsme i muzeum zkamenělin a několik prodejen se suvenýry a koberci.
1 video, 5.2.2011, 278 zobrazení, 1 komentář
Třídenka do Sahary.
V plánu jsme měli čtyřdenku.Dojet k Sahaře 350km cestou necestou a dalších 300km Saharou.Celkem za 4 dny 1 000km.
První den šlo vše jak po drátkách.Sluníčko nám svítilo na cestu která nám rychle utíkala.Jeli jsme cestou necestou která občas zmizela.Drželi jsme se dálkových bodů v GPS který nám udávali směr kudy projet mezi pahorky.Terén byl víceméně kamenitý.Když se začalo stmívat tak jsme hledali kde přespat.Narazili jsme na divoký palmoví háj.Ideální na ukrytí před domorodci.Druhý den jsme pokračovali dál dolu k Sahaře.V dáli jsme viděli opar ke kterému jsme se blížili.Přes pahorky jsme dojeli k poslední benzínce před Saharou.Dotankovali jsme co bylo prázdné a povozili děti.Domorodci se nás ptali kam jedeme.Tak jsem ukázal na mapě trasu a oni začali lámat rukama a ukazovat na druhou stranu.No co.Asi nám neporozuměli.Tak jsme vyrazili a po 20km stála před námi úžasná velká Sahara.Konečně tě z části pokořím jsem si říkal.Loni nám to nevyšlo a tak jsem se na to letos těšil.Tak jsme do ní vyrazili.Jeli jsme přes krásné vlnky jako na moři.Začal zesilovat větřík který šel proti nám.Písek lítal vzduchem tak že už jsme ho měli i v helmě.Teď jsem si teprve uvědomil co nám domorodci sdělovali.Ten opar co jsme viděli z dálky byla blížící se písečná bouře.Viditelnost se rychle zhoršovala.Dali jsme hlavy dohromady a rozhodli se vrátit nejkratší cestou zpátky.Viditelnost se snížila na 10 m.Oranžová tma nás zahalila.Dohodli jsme se že pojedeme za sebou na dohled jinak se už nenajdeme.Cestou ven jsme potkali uhynulí velbloudy.Místama jim koukali už kosti z pod kůže.Musíme rychle ven.Jediný přítel který nám pomohl se dostat ven byli naše GPS.Po zhruba 2 hodinkách jsme se dostali na asfaltku která vedla zpátky do hor.I přes tu silnici tekl písek jako voda.Kolega předemnou mizel v oblacích písku.Nic tak úžasného jsem ještě nezažil.Až za třetím hřebenem konečně bylo snesitelně.Už se smrákalo a tak jsme pokukovali kde přespíme.Po pár kilometrech jsme narazili na prázdný kemp.Hurá.Tam bude i voda na umytí.Majitelé nás ochotně provedli po kempu a ubytovali.Druhý den jsme zkontrolovali stroje jestli jim písek neublížil.Olej čistý a písek se přes filtr nedostal.Opravil sem defekty a jelo se dál.Měli jsme hodně času tak jsme si koupili melouna a že si ho dáme na nějakým vrcholu na který se vyškrábeme.Do základního tábora jsme dojeli za soumraku s písečnou bouří která nás dohnala.
1 video, 15.1.2011, 390 zobrazení, přidat komentář
Erg Chebbi.Nejvyšší duny Maroka.Prý až 200 vysoké.I tudy se jel Dakar točil film Mumie a mnoho dalších.Domluvený oběd u domorodců i z kulturní vložkou a zpátky do kempu přes Erg Chebbi.
1 video, 12.1.2011, 154 zobrazení, přidat komentář
Třetí den.
Úchvatné svítání nad jezerem naznačovalo že dnes nás bude čekat spoustu nádherných scenérií při překonávání hřebene středního Atlasu.Věděl jsem co nás nádherného čeká protože už loni jsem tu byl a tahle hřebenovka mě tak uchvátila že i letos jsem jí musel zařadit do programu výpravy.Pohled z jednoho nejvyššího hřebene přes všechny ostatní za to stálo.Hluboké kaňony zařízlé do masivních skal se jen tak nezapomínají.Pohybovali jsme se v necelých 3 000 m.n.m. Sjezd z hřebene dolu do kaňonu byl úžasný.Už v polovině jsem cítil tlaky v uších.Klesání bylo sice dlouhé ale za to rychlé.Obdivoval jsem cyklisty kteří vyšlapali nahoru,zato při klesání se jim kouřilo od brzd.Zlatá motorová brzda.Hlubokými kaňony v řečištích přes několik hřebenů jsme dále postupovali směrem do základního tábora.Po cestě jsme se občerstvovali u domorodců,kteří ochotně nám nabídli čaj či kávu a v jednom případě i studenou Coca Colou.Té jsem neodolal. A byla chlazená.Asi je měl hluboko ve skále a přitom byla levnější než kdekoli jinde na našich horách.Dal jsme hned 2 najednou. :) Počkali jsme na sebe i na naše braťa a naplánovali si cestu do kempu.Ten kdo pospíchal už do kempu tak ho čekala cesta 250km po asfaltu která byla rychlejší ale zato vedla jedním nejhlubším a nejužším kaňonem Atlasu nazývaným Todra.
Já s Vénou jsme jí znali z loňska tak jsme se vydaly kratší zato horší cestou 150km. na druhou stranu od Todry.Také skalní útvary za to stáli ale turisti se sem nedostanou protože asfalt končil tam kde jsme se rozdělili.Cesta vedla v řečištích a prašnými cestami.Do kempu jsme dorazili o půlnoci.
1 video, 12.1.2011, 132 zobrazení, přidat komentář
Druhý den na třídence do středního Atlasu.Cestou necestou podle vytyčených bodů v GPS.Cestu jsme si razili samy.Ze satelitních snímků by to mělo jít projet.A šlo.Marodčané nám ochotně pomáhali se dostat přes hluboké srázy a jejich políčka které pracně obhospodařují.Lemují každé řečiště ve kterém teče ještě trochu vody v období sucha.Pokud odmítnete jejich pomoc tak je tím urážíte.To se nám stalo loni když nás vedl přes jeho políčko což se nám zdálo nepřijatelné.Otočili jsme se že to zkusíme jinde.Bohužel jsme jeho dobrotu urazili.
Pokračovali jsme dál malými vyschlými potůčky až z nich byli jen strouhy které se těžko překonávali.Čím výše jsme stoupali tím menší byli ale zato jejich množství přibývalo.Za vrcholem to zase bylo opačně. Nocování v berberském stanu u jezera Imilchil ve 2400 m.n.m.Přijeli jsme tam už za tmy.Domácí nám zatopila plynovými teplomety a uvařila jejich domácí čaj.Nezkoumali jsme jak moc jsou zablešené matrace které tam měli už několik desítek let protože to nám nepřipadalo důležité.V takové drsné přírodě máte hned jiné hodnoty.Noční střídavé hlídky u čtyřkolek.Přece jenom děti odnesou co není přišroubované. Ráno jsme měli omrzlé čtyřkolky.
1 video, 12.1.2011, 159 zobrazení, přidat komentář
První den do středního Atlasu.Noční příjezd do kempu v centrálním bodě Erfoud odkud jsme vyráželi na výpravy.Ráno jsme vybalili a připravovali se na třídenku do hor.Okolo oběda jsme vyrazili.Po cestě jsme natankovali benzín do kolek a kanystrů a už nám nic v cestě nebránilo.Jelo se malými písečnými dunkami a vyschlými koryty řek kde bylo hladké písečné dno.Stany jsme rozbalili až za soumraku aby nás děti neotravovali a také v řečišti kde jsme byli dokonale ukrytí.
Maroko  0
1 video, 8.1.2011, 360 zobrazení, přidat komentář
Polsko  1
353 fotek, říjen 2010, 350 zobrazení, přidat komentář
Invaze do Polska
aneb dlouhý Blade je nejvíc

Všude dobře, doma nejlíp. Tohle osvědčené pořekadlo ovšem absolutně neplatí ve světě čtyřkolek. Zatímco v českých zemích se díky TV Nova pořádají pomalu, ne-li doslova, hony na čtyřkolkáře (stejně většinou marně), jsou země, kde čtyřkolky nikomu nevadí. A nemusí to být Maroko, Mars nebo víc jak 1000 kilometrů vzdálené Rumunsko, perfektní čtyřkolkaření se dá zažít pouhých pár desítek kilometrů od hranic ČR. A kde že je ta úžasná destinace? Je to Polsko, přátelé, Rzeczpospolita Polska.

Prožil a nafotil: Jarda Černý alias Červík
Zapsal: Josef Dvořák

Na tenhle třídenní výlet do Polska o jednom zářijovém prodlouženém víkendu nás vyrazilo celkem osm. Jsme už vlastně taková stará parta čtyřkolkářů, kteří se znají už z letošního Maroka a dalších super akcí. Měli jsme s sebou dva Polarise, dvě Yamahy Grizzly, já jel na dlouhém TGB Blade 550 LT a pak s námi byl „Monster team“, tři kluci z Chomutova, co jsou od hlavy k patě celí omonsterovaní, měli taky nějaké čtyřkolky, jenže pro samé nápisy Monster jste ani moc nepoznali jaké. Jako základ jim ale posloužil Polaris XP850.

Šest havárek v jednom dni
Při téhle akci jsme na čtyřkolkách celkově moc nenajeli, jen necelých 200 km, ale protože to bylo v docela drsném terénu nádherné přírody polské strany Krkonoš, užili jsme si jako jindy za dva týdny.
Jakmile jsme přijeli na místo, první, co nám náš čtyřkolkový průvodce řekl, bylo: „Tam, kam můžu já, můžete taky. A tam, kam pojedu já, pojedete taky. Ergo kladívko - všude budete jezdit za mnou. Neexistuje, že když přijedeme někam na louku, tak že se rozprchnete a budete na té louce volně blbnout.“ A my to chápali a dodržovali. Jen takhle je totiž možné udržet jakés takés status quo s místními lidmi, udržet jakous takous míru společenské tolerance. Takže jsme se toho drželi, a nebyl jediný problém. Čtyřkolkový průvodce ovšem na čtyřkolce nejel, byl to endurák tělem i duší. Pánové, jak ten na té Hondě uměl! Když jel on, tak my jen stáli a koukali. Vyjel i věci, které jsme my na čtyřkolkách neměli šanci zvládnout. Vím to naprosto určitě, protože jsem byl u toho, když jeden z nás hned první den, zřejmě poslušen průvodcovských slov „ kam můžu já, tam můžete taky“, jal se za ním škrábat na jednu kolmou stěnu. Začal dobře, což o to, vyjel až do tří čtvrtin, ale jen proto, aby to kutálení dolů víc bolelo. Takže když byl ve třech čtvrtinách, tak ten kopec byl už tak strmý, že motor sice ještě mohl, ale kolka , Yamaha Grizzly to byla, se mu začala topořit na zadní, pak přišel ten krátký okamžik, kdy si říkáte: pudu nebo nepudu? A hned na to ´šel´. A to velmi spektakulárně. Seskočil teda včas, odvážlivec, skutálel se dolů, a čtyřkolka za ním. A šla panna - orel. Respektive čumák, nebe, zadek, metr do vzduchu, čumák, dva metry do vzduchu, zadek, nebe, čumák, zadek, bok. Výsledek? Trochu ohnutý řídítka, prasklý plastový kufr a taky tak trochu ohnutej rám čtyřkolky. Ne, že by snad Yamaha dělala slabý rámy, ale tohle byl fakt extrém. Mě zachránila soudnost a taky dlouhej rozvor Blada, ale o tom později.
Terén v Polsku byl prostě těžký. Louky, lesní cesty, kopce, lesní pěšiny, kopce, polní cesty (pole jsme zásadně objížděli), kopce, bažiny, kopce, výjezdy, sjezdy a kopce. Ale ty kopce byly takový, že ani po čtyřech bych se tam nechtěl pouštět. Průvodce to na své motorce (má delší rozvor než čtyřkolka) dával všechno, ale my měli osm havárek v jednom dni. To myslím pro hrubý odhad náročnosti stačí. Nestačí? No, tak tady máte jednu havárku po druhý, jak přicházely po sobě:

Havárka č.1: V úplně první rychlé zatáčce našeho výletu. Byl s námi jeden nováček, úplně poprvý na čtyřkolce, na fungl nový Grizzlině, trošku rychle vjel do zatáčky, do trošku prudší zatáčky, trošku blbě přenesl hmotnost, stačil malej blbej rigol a mládenec šel.
Havárka č.2: Nakopnuté přední kolo od vystouplého kamene v prudkém výjezdu v lese. Mašina vpředu nadskočila, hrábla si, a už šla. Taky panna-orel.
Havárka č. 3: to byl ten hezký výjezd nahoru, o kterém už byla řeč.
Havárka č.4 .: Pří ví jezdu se Grizzly zahrabal a při vyproštění nám utekla z kopce dolu, odrazila se op Polárky a udělala přemet.
Havárka č. 5 a6 : Pořádný krpál dolů a vodou vymleté kamenité podloží. Podklouzlo přední kolo a čtyřkolka šla přes budku, po tlamě popředu. Au. Tak to byl jeden Polaris a jedna Grizzlina (…byl s námi jeden nováček…). Polaris utrpěl odražení pneumatiky, Yamaha utržené lanko plynu.

Tankodrom
Druhý den nás vzali na motokrosovou a enduro trať, a řeknu vám, mají to tam opravdu pěkný, v tom Polsku. Takovýchto tratí se u nás vidí jen málo. Jenže pak nás vzali na tankodrom, a to bylo teprv dílo. Spousta cest, spousta prostoru, spousta tůní. Jedna tůně ale nebyla tůně, byl to doslova rybník, a v něm nám jeden místní borec na Hondě Rincon předvedl, jak tahle mašina umí plavat. On byl na to teda vybavený, celý v rybářském obleku. Zahučel do toho humusu úplně celý, ale tak nějak včas seskočil a mašina najednou sama vyplavala na povrch, on jen šel vedle a držel plyn, voda cákala jako šílená, a takhle celý ten rybníček překonal. Výhoda Hondy ovšem je, že nemá variátor a že automatická převodovka Hondamatic je kompletně uzavřená, takže nepotřebuje odvzdušnění variátoru.

Pšonkové
Polský lidi jsou úžasný. Domluvíte se, jazyková bariéra zas tak velká není, oba jazyky jsou si docela podobné. Podnikali jsme hvězdicové jízdy, abychom mohli spát pořád v jednom hotelu, motali jsme se pořád tak do 30 – 40 kilometrů od hotelu.
Ubytování bylo prostě luxusní, ráno švédský stoly, klasický oběd jsme si dávali po cestě, velký porce, oběd vyšel tak do 180 korun, včetně polévky a nápojů.
V téhle části Polska vypadají vesnice trošku jako na Ukrajině. Roubenky, chudý domy, bohatý domy. Na jednu stranu baráky z rozstříhaných sudů, na druhou stranu zámky s bazénem a anglickými trávníky.
Lidi jsou v Polsku fakt bezvadný. Když jsme se třeba někde rochnili, přišli se na nás i podívat. Jen policajtům se prý nemá ujíždět. Jakmile to uděláte, jen si sami sobě přiděláváte problémy.
Polsko je ale v mnohém lepší, než Ukrajina. Pravda, Ukrajina má lepší přírodu, dá se vyjet na kopečky s úžasnými rozhledy do kraje, pokocháte se, kdežto v Polsku jste pořád mezi stromy. Ale když se vám něco na čtyřkolce stane, stačí hodina, a máte to spravený. I třeba prasklé rameno - během chvilky se sundalo, průvodce si to naložil na krosku a zmizel, a než se kluci stačili vrátit ze svačiny, už tam byl zpátky, rameno opravené, svařené a nalakované.

Dlouhý Blade
Musím TGB moc pochválit, že v Polsku obstál i v tak silné konkurenci. Dosud jsem jezdil jen na krátkých čtyřkolkách, a když nastoupili jezevčíci, šli tak nějak mimo mě. Ale teď jsem měl dlouhého Blada, je motorově a technicky úplně stejný, ale řeknu vám, že jen díky té jeho větší délce jsem se s ním za celou dobu nevykutálel. Je to zajímavé zjištění - dlouhá čtyřkolka je v těžkém terénu účinnější, než krátká. Větší rozvor jí na ovladatelnosti neubral, síly v řízení jsou stejné, nevýhody vlastně žádné, jen ta obrovská výhoda ve stoupavosti. Celkem jsem s dlouhým TGB Blade najel asi 1400 kilometrů, a to bez jediné závady. Bomba jsou ty ochranné rámy kolem dokola - když jdete na bok nebo narazíte vepředu nebo vzadu, vždycky jde náraz do rámů, ne do čtyřkolky. Další peckou jsou 14“ kola. Ne proto, že jsou hezká, ale že se nezouvají. Jsou na nich totiž nízkoprofilový gumy, které drží daleko lépe, než gumy s normálním profilem na 12“ kolech. Ty se zouvají daleko častěji.

Resumé
Polsko je super. Není to tak daleko a polský výlet nás taky vyšel poměrně levně: ubytování + snídaně + průvodce jen 50 euro denně, a to včetně garážování čtyřkolek pod uzamčením, s možností je umýt a s možností usušit mokré hadry. A tak jsme si řekli, že raději budeme jezdit tam, než v tomhle hrozném státě.
495 fotek, září 2010, 364 zobrazení, přidat komentář
70 fotek, 5.9.2010, 434 zobrazení, přidat komentář
154 fotek, červenec 2010, 350 zobrazení, přidat komentář
168 fotek, 4.7.2010, 173 zobrazení, přidat komentář
1343 fotek, březen až květen 2010, 954 zobrazení, 3 komentáře
Volání Sahary

Čtyřkolka rovná se dobrodružství. Můžete ho zažít hned za humny, někdo za ním jezdí do Rumunska, jiný na Ukrajinu, ale jestli je někde skutečný čtyřkolkářský ráj, tak je to v Maroku, konkrétně v písku Erg Chebbi. Do těchhle obrovských písečných dun jezdí celé výpravy čtyřkolkářů, někteří s cestovkou, jiní, jako třeba Jarda Černý, v partě na vlastní pěst.

Text: Jiří Nývlt
Foto: J. Černý

Technika
Jarda Černý byl v Maroku už po druhé. Už podruhé při přípravách na cestu strávil asi tak 4x víc času, než samotnou expedicí – hledáním na Googlu, na Google maps, zanášení údajů do GPS. A už podruhé si na cestu opět vybral čtyřkolku TGB Blade 550 IRS SE. Nedá na ní dopustit, a ví velmi dobře proč. Do Maroka se vypravilo sedm Čechů a osm Slováků, takže celkem 15 čtyřkolek. Mezi nimi Arctic Cat 700 H1, dvě Yamahy Grizzly, čtyři Outlandery, jeden Kingquad a další, ale Jardovi se osvědčila nepřetechnizovaná, spolehlivá TGB Blade 550 IRS. Měl cestou nejmíň technických problémů, vlastně jenom jediný, upadla mu espézetka, ale jak on sám přiznává, je to hodně o stylu jízdy. Kromě toho na Bladu ale také například vůbec nebylo nutné vyztužovat zavazadlové rámy, jak to museli udělat kolegové na ostatních čtyřkolkách. A ještě jednu dobrou vlastnost u Blada objevil – přední i zadní rámy jsou natolik široké, že přesahují přes blatníky, a to je moc šikovné, protože když se se čtyřkolkou složíte na bok, tak se TGB Blade opře o tenhle rám a o kola, takže blatníkům a řídítkům se nic nestane. A taky máte kam dát náklad. Pokud je u čtyřkolky rám malý, pak taky máte málo místa pro bagáž. A že v Maroku měli pěkně naložíno: pitnou vodu na několik dní, 60 litrů benzínu (kromě plné palivové nádrže), jídlo, stany, Jarda navíc stoleček se židličkou a dokonce i pár lyží, o tom ale bude řeč později.

Tam a zase zpátky
Trajektem trvá cesta z Janova do Maroka dva dny, a protože se posádka už nudí, tak si zpestřila plavbu formou mimořádné události. Zčistajasna začaly po celém trajektu ječet sirény, hoří, volali jedni, potápíme se, křičeli jiní. Stevardi a celá posádka už v záchranných vestách, a přesně v okamžiku, kdy se nervově labilnější pasažéři chystali naskákat do vody, tak nám řekli, že nás všechny dostali, že to bylo jen cvičení. Asi se takhle posádka baví.
Jinak čtyřkolkování v Maroku samozřejmě není z nejlevnějších. Takováhle měsíční akcička vás vyjde na cca 35 000 peněz. Jen samotná doprava tam a zpět (pokud jste dva až tři v autě) vás vyjde skoro na dvacku a trvá osm dní, čtyři dny tam a čtyři zpět. A tak do Maroka jezdí lidi, co nemají velké problémy s penězi. Jeden z letošní partičky si například v Barceloně vystoupil, že do Maroka přiletí později, na čtyři hodiny si odletěl na Kanárské ostrovy vykoupat se na pláži, pak si ještě odskočil do Rakouska něco si vyřídit, a pak zase letěl zpátky...

2070 km
Ale nebudeme tu mluvit pořád jenom zprostředkovaně, dejme slovo samotnému Jardovi:
Přistání v Tangere i marocká celnice byly bez problémů, dokonce i když si jeden z nás zapomněl doma pas. Vystavili nám bez problémů náhradní doklad, tady si holt turistů váží. Cestou do nitra Maroka jsme se ještě zastavili v ruinách římského města Volubilis, ale pak už jsme dorazili do našeho výchozího bodu v Erfoudu v regionu Souss-Massa-Daraâ, který někdy bývá nazýváno „Brána Sahary“. Vyložili jsme čtyřkolky z plaťáků, natankovali (litr naturalu vyjde v přepočtu na cca 27 korun), a kolem poledne hurá na naší první třídenní výpravu směr hory a koryta řek.

První třídenka – hory
Hory to byly pěkné, třítisícové a jmenovaly se Atlas. V noci sice zima, ráno čtyřkolky zamrzlé jinovatkou, jinak ale přes den okolo 20 stupňů, takže hodně příjemně.
Do výšky tři tisíce metrů jsme jeli ve skupinkách po dvou, po třech, abychom si vzájemně neprášili. Riziko ztracení bylo prakticky nulové, protože každý měl buď mapu nebo GPS, a kdo neměl ani to ani ono, držel se někoho, kdo jí měl. Místy jsme projížděli sněhovými poli, křižovali jsme vádí, vyprahlá koryta vyschlých řek, jednou jsme přenocovali u překrásného jezera Imil Chel v berberském stanu. Noc v něm byla příjemná, jen jsme museli hlídat čtyřkolky. Ne že by je někdo chtěl ukrást, ale místní dětičky, budoucnost naší země, andílkové zlatí, by možná mohly některé nepřišroubované věci odnést a zužitkovat po svém. A tak jsme se pro všechny případy střídali v hlídání po hodině. V horách nás překvapilo, jak rychle tu teď vznikají nové cesty. Buldozery se zakusují do kamení, a kudy posledně nemohl prolézt ani kamzík, tam je dneska štěrková nebo šotolinová cesta.
Taky tu dostali dobrý nápad, jak ušetřit asfalt při tamním malém provozu – vyasfaltovaný je jen jeden pruh, vlevo a vpravo kolem je široká štěrková krajnice na vyhýbání. Auta se vyhýbají po krajnicích, a pak si zase jede každé dál po asfaltu.

Lidi
Marocký lid si přivydělává focením s turisty Kromě toho, když už už chcete spoušť zmáčknout, tak se všichni otočí zády, protože se stydí před objektivem cizího fotoaparátu.
Na cestu do Maroka si musíte vzít spoustu dárků – propisek, kšiltovek, bonbónů a tak podobně. Zastavíte-li nejen ve vesnici, ale i v naprosto pusté samotě, odnikud se k vám začnou stahovat, snad vylézají ze země, děti. Když jim nic nedáte, jsou schopní po vás ještě házet šutry, tak jim raději něco dáte, jenže to vás zase skoro snědí za živa a nezbavíte se jich leda za zlatý tele. Jenže těch telat byste museli s sebou vozit strašně moc, tak si vyberte. Já jsem jel v bonbónech a čepicích, což byl celkem úspěch, přičemž vůbec největší zájem byl o kšiltovku s nápisem „Klíšťová encefalitida“.
Někteří Maročané v horách stále ještě žijí v jeskynních, ona v nich nakonec dost dobře funguje přirozená klimatizace, ale někdy je tohle bydlení docela drsné. Například jedna taková jeskyně, ještě teď na to musím myslet, jak přímo u vchodu si shromažďovali velbloudí trus se kterým v zimě topí.
Ale taky umí být Maročané ochotní.Potřebovali jsme se dostat přes koryto řeky kde po obou březích měli políčka.Sami nás naváděli.Z horní planiny dolů k políčkům a přes hluboký a ouzký zavlažovací knál který se stal pastí.Přední kola zpadli do něj a čumák se zapíchl do protějšího břehu.Domorodci, pomáhali, co to šlo, za chvíli celí mokří, jen abychom my byli suchý.Odměnu samozřejmě dostali.Tomu nejstaršímu jsme dali bombony pro děti,nějakou tu cigaretku s pivem pro ty starší.
Druhájednodenka – Erg Chebbi
Erg Chebbi, to je ten ráj. Sem se jezdí trénovat na Dakar, tady se mimochodem v roce 1999 natáčel i film Mumie. Tyhle fascinující obří duny jsou neskutečně nádherné, jedny z nejhezčích na planetě, ale musíte v nich umět jezdit. Je to nádhera i adrenalin, ale jeden z největších adrenalinů je místní jídlo. Základem je skopové, pak také kuřecí, zelenina, samozřejmě kus-kus, ovoce. My měli štěstí. Jídlo tu bylo tak dobrý a dokonce to ani nikdo z nás neodnesl zrychlenou peristaltikou střev.

Třetí třídenka - Sahara
Po nádheře Erg Chebbi jsme na Saharu vyrazili jen ve dvou. Ostatní zastávali názor, že „písek jako písek“ a proč se teda trmácet takovou dálku na Saharu. Pro mě osobně ale měla největší poušť světa mimořádnou přitažlivost, už proto, že jsem se na ní minule chystal ale dal sem přednost písečným plážím u Atlantiku a letos nás za to potrestala.Proti bylo tentokrát počasí. Sahara nás prachsprostě vyhnala. Měli jsme naplánováno projet Saharou asi třista kilometrů, k tomu den cesty tam, den cesty zpátky, ale jak jsme se k Sahaře blížili, potkávali jsme čím dál víc vzdušných vírů, takových malých tornád, které ohlašovaly blížící se bouři. Pak začalo foukat bez přestání, nejdřív příjemně, pak nepříjemně, pak ještě daleko víc a pak už to dál nešlo a výlet se změnil normální úprk před bouří. Prach a písek všude, jako byste projížděli pískovačkou. Mokrý šátek kolem huby, ale za chvíli stejně nešlo dýchat, nárazový vítr foukal tak, že jsme nedokázali jet přímo, jak to s námi cloumalo, bílá tma všude kolem nás, míjeli jsme mrtvý dobytek s bílými, pískem vyfoukanými kostmi do běla, ale nejvíc jsme zírali odnikud se vyloupnuvšího na místního motorkáře, který v té bouři jel proti nám, pohodář, jel sice rovně, ale v asi tak padesátistupňovém náklonu opřen o boři.

Do země cedrů
Jeden z dalších výletů směřoval do nejrozsáhlejších marockých cedrových lesů. Mohutné velikány všechny očíslované, dokonce jsme našli cedr číslo jedna, otce všech cedrů. Stál úplně stranou, asi 60 kilometrů od vjezdu do rezervace. Bylo to tam hezký, u těch cedrů, až na to trní, vlastně celé rozsáhlé pole plné trnitých keřů s asi třícentimetrovými ostny, kam nás dostaly místní opičky – makakové, a které jsme museli zdolat. Průpichy jsme nejdřív opravovali knotama, ale protože trnů bylo stále víc, tak jsme nakonec šoupli do pneumatik Slime.
Při kempování na divoko nemusíte mít strach ze zvířat a havěti, ale základem je, kvůli lidem a dětem zvláště, zakempovat až skoro za tmy a někde v místech, odkud vás nikdo neuvidí.
Jinak v Maroku je hodně kempů, ale v téhle roční době jsou úplně prázdné, a spousta z nich je přímo opuštěných.

Lyžování
A nakonec vám povím, proč jsem si z Čech vezl ty lyže – chtěl jsem si konečně zkusit lyžování v dunách. A jak jistě uznáte, půjčovat si lyží v Maroku jsme nechtěl.Nebylo tolik času. Vybrali jsme si jednu pěknou, větrem dobře zrolbovanou dunu, jenže ten písek měl hrozný odpor. Takže ze všeho nejdřív jsme ho museli rozjezdit a pak už to šlo. Kluci nám z vrcholku hodili lano, navijákem nás vytáhli nahoru a pak zase davaj dolů.
Maroko nás ale lyžařsky dostalo ještě jednou. Představte si, o dva dny později jsme se přesvědčili o opaku.V Cedrech jsme totiž narazili na regulérní sjezdovku se vším všudy. Přes léto samozřejmě mimo provoz, ale jinak červená sjezdovka ve výšce 2000 metrů, s délkou asi 800 metrů. Na ní klasická poma poháněná diezlem , rolba, půjčovna lyží a dokonce tři sněžný skútry.Výška sněhu tm dosahuje 3 m Už tam schází snad jen McDonald…

Expedice Maroko Trophy 2010 v číslech:

Počet dní: 21
53 fotek, 1.1.2010, 221 zobrazení, přidat komentář
33 fotek, 27.12.2009, 183 zobrazení, přidat komentář
4 fotky, 11.10.2009, 292 zobrazení, přidat komentář
792 fotek, září 2009, 468 zobrazení, přidat komentář
216 fotek, 6.9.2009, 244 zobrazení, přidat komentář

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron